ach
[ʔax]
citoslovce
ách
[ʔaːx]
citoslovce
áách
[ʔaːx]
citoslovce
1.
povzdech, vzdech, zvolání
• vyjadřující lítost, smutek, zklamání ap.:
Ach, ta mládež!
Ach, to je mi líto!
Ách, to je hloupé, že to vyšlo zrovna takto.
□ ach jo citoslovečný výraz; kolokviální vyšší
zvolání, povzdech často vyjadřující lítost, smutek, zklamání ap.:
Ach jo, povzdechli si.
Ach jo, mě to tak nebaví být nemocná.
• vyjadřující radost, nadšení ap.:
Ach, to je nádhera!
Ách, jak voní!
Áách, to je pohodlná postýlka!
Všichni přítomní vydechli své okouzlené „ááách“.
• vyjadřující fyzickou bolest:
Ach, ta bolest v břiše.
2.
vyjádření pochopení, dovtípení se:
Ach, to jsi ty!
□ ach tak citoslovečný výraz
vyjádření pochopení, dovtípení se:
Ach tak! Už je mi to jasné.
→ doklady v korpusu
□ ach ano citoslovečný výraz
přitakání s příznakem pochopení, dovtípení se:
Ach ano, už si vzpomínám.
Ach ano, máte pravdu.
→ doklady v korpusu
□ ach (můj) bože citoslovečný výraz
bolestný či radostný povzdech, zvolání:
Ach bože, vy jste ubožáci.
Ach bože, to je nádhera!
Ach bože, to je bolest.
„Ach můj bože,“ zalkal, „celou noc nebyla doma!“
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔax]
citoslovce
ách
[ʔaːx]
citoslovce
áách
[ʔaːx]
citoslovce
1.
povzdech, vzdech, zvolání
• vyjadřující lítost, smutek, zklamání ap.:
Ach, ta mládež!
Ach, to je mi líto!
Ách, to je hloupé, že to vyšlo zrovna takto.
□ ach jo citoslovečný výraz; kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zvolání, povzdech často vyjadřující lítost, smutek, zklamání ap.:
Ach jo, povzdechli si.
Ach jo, mě to tak nebaví být nemocná.
• vyjadřující radost, nadšení ap.:
Ach, to je nádhera!
Ách, jak voní!
Áách, to je pohodlná postýlka!
Všichni přítomní vydechli své okouzlené „ááách“.
• vyjadřující fyzickou bolest:
Ach, ta bolest v břiše.
2.
vyjádření pochopení, dovtípení se:
Ach, to jsi ty!
□ ach tak citoslovečný výraz
vyjádření pochopení, dovtípení se:
Ach tak! Už je mi to jasné.
→ doklady v korpusu
□ ach ano citoslovečný výraz
přitakání s příznakem pochopení, dovtípení se:
Ach ano, už si vzpomínám.
Ach ano, máte pravdu.
→ doklady v korpusu
□ ach (můj) bože citoslovečný výraz
bolestný či radostný povzdech, zvolání:
Ach bože, vy jste ubožáci.
Ach bože, to je nádhera!
Ach bože, to je bolest.
„Ach můj bože,“ zalkal, „celou noc nebyla doma!“
→ doklady v korpusu
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce ach, ách často objevují též varianty opakující písmeno á, čímž se naznačuje delší trvání zvuku a zesiluje se tak komunikační účinek: ááách, áááách.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)